Jiří Heller (17. 4. 1943–27. 3. 2021) je jednou z nejvýznamnějších postav české a slovenské adiktologie. Byl bezesporu nejvýznamnější postavou v oblasti léčby žen závislých na návykových látkách, ale podstatnou měrou přispěl i v řadě dalších oblastí – v oblasti resocializace závislých, krizové intervence, v oblasti psychoterapeutického vzdělávání a dalších.

Jiří Heller se narodil v Náchodě, kde vystudoval gymnázium, poté – jako nadějný atlet a lyžař – vystudoval na Fakultě tělesné výchovy a sportu, kterou ukončil v roce 1965, obor tělesná výchova – biologie. Po promoci nastoupil do Výzkumného ústavu penologického, kde pracoval na koncepci postpenitenciární péče.

Po přestěhování ženského lůžkového oddělení pro léčbu závislých žen v roce 2002 z Lojovic do Apolináře obnovil socioterapeutický klub KLUS, který byl založen Jaroslavem Skálou v únoru 1948 a jehož činnost v 90. letech postupně uvadala, až vymizela úplně. Posledních 15 let je KLUS opět jedním z oblíbených socioterapeutických programů a je otevřený všem abstinujícím závislým.

Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy odmítl podepsat souhlas se vstupem vojsk, což mu, společně se zahrnutím spirituální péče do postpenitenciární péče, přineslo výpověď a zákaz práce v oboru.

Tehdy již byl v psychoterapeutickém výcviku a Jaroslav Skála ho 1. 6. 1970 přijal na místo sanitáře na protialkoholní záchytné stanici – tam nebyly kádrové materiály vyžadovány. Jaroslav Skála brzy rozpoznal Jiřího terapeutické, komunikační i koncepční schopnosti a jeho mimořádnou pracovitost a zodpovědnost a pověřil ho – ještě jako sanitáře – vybudováním první specializované léčebny pro léčbu závislých žen v Lojovicích. Od 11. 10. 1971 Jiří léčebnu vedl, nějaký čas dokonce jako terapeut, sanitář a provozář v jedné osobě. V Lojovicích vybudoval pod supervizí Jaroslava Skály komplexní léčebný program pro ženy závislé na návykových látkách, včetně rodinné terapie a unikátního doléčovacího programu, který funguje nepřetržitě dosud (50 let) s velmi dobrou pověstí a kterým již prošlo více než 6 000 závislých žen. Pokud vím, všechny pacientky, které se s ním setkaly byť jen na krátký čas, na něj vzpomínají s úctou a láskou. Jiří Heller oddělení vedl od r. 1971 do r. 2003 a poté se až do své smrti významně podílel na terapeutické i koncepční práci. Měl zásadní podíl na tom, že se přesun programu z Lojovic do Prahy v roce 2002 obešel bez přerušení provozu, i na tom, že nejvýznamnější prvek doléčovacího programu ženského lůžkového oddělení – hromadné opakovací kúry v Albeři – se realizoval každý rok od roku 1974, přes veškeré systémové změny.

Jiří Heller pracoval v Apolináři a Lojovicích od 1. 6. 1970 kromě dvouleté přestávky v letech 1985–1987, kdy se podílel na budování zařízení pro drogou ohroženou mládež na Klíčově, nepřetržitě do své smrti, tedy téměř 51 let. Nevím o nikom, kdo by se po takto dlouhou dobu věnoval terapeutické práci se závislými, natož na lůžkovém oddělení.

Na počátku své terapeutické práce absolvoval dlouhodobý sebezkušenostní výcvik ve skupinové psychoterapii a rodinné terapii, dále pak četné kurzy v různých psychoterapeutických přístupech, je rovněž absolventem výcviku v supervizi. Pracoval pod supervizí Jaroslava Skály, Stanislava Kratochvíla, Jana Kožnara a Jany Štúrové. Zdravotnické vzdělání si doplnil studiem střední zdravotnické školy, protože studium medicíny bylo tehdy pro něj nedostupné, nicméně velmi pilně studoval odbornou literaturu a často překvapoval své kolegy lékaře a psychology rozsahem svých znalostí.

V roce 1988 založil Jiří Heller společně s tehdy rok a více abstinujícími pacientkami Pavučinu – svépomocné sdružení pro ženy závislé na návykových látkách, která svými aktivitami podporuje své členky v abstinenci i v obtížných životních situacích a jejíž členky pomáhají jako laické terapeutky pacientkám prodělávajícím aktuálně ústavní odvykací léčbu.

V roce 1990 založil ve spolupráci s Janou Petrákovou v Kladně terapeutickou komunitu pro ty pacienty, proněž byla střednědobá ústavní léčba nedostačující, a postupně tam vybudoval komplexní léčebný a resocializační systém pro závislé s terapeutickou komunitou, chráněným bydlením, azylovým domem a ambulancí.

Po přestěhování ženského lůžkového oddělení pro léčbu závislých žen v roce 2002 z Lojovic do Apolináře obnovil socioterapeutický klub KLUS, který byl založen Jaroslavem Skálou v únoru 1948 a jehož činnost v 90. letech postupně uvadala, až vymizela úplně. Posledních 15 let je KLUS opět jedním z oblíbených socioterapeutických programů a je otevřený všem abstinujícím závislým.

Jiří Heller se dlouhodobě angažoval v psychoterapeutickém vzdělávání. Od 70. let 20. století řídil pod vedením Jaromíra Rubeše psychoterapeutické výcviky, jeho žáky jsou např. Ján Praško, Helena Šiklová a řada dalších významných osobností z oblasti psychiatrie, psychoterapie a sociologie. Po r. 1989 vybudoval společně s Magdalenou Frouzovou Skálův institut – institut pro vzdělávání v psychoterapii, který byl původně určen především pro vzdělávání terapeutů v adiktologických programech a kde vedl v letech 1990–2014 společně s Magdalenou Frouzovou nejméně deset pětiletých komunit adeptů psychoterapie. Pracoval ale i v dalších komunitách, včetně slovenských. Ještě před deseti lety bychom těžko našli v Čechách i na Slovensku adiktologické zařízení, kde by nepracoval jeho žák.

Jiří Heller je autorem více než 40 odborných sdělení, více než 40 odborných článků, podílel se na devíti výzkumných studiích v oboru léčby závislostí. Je spoluautorem monografie Závislost známá neznámá (Grada 1996), monografie Psychofarmakologie dětského a dorostového věku (Grada 1998) a monografie Pavučina závislosti (Togga 2011).

Až do své smrti supervidoval několik adiktologických zařízení, ve spolupráci s diakonií též několik zařízení sociálních služeb Diakonie.

A až do své smrti se věnoval psychoterapeutické ambulanci, kde se zabýval vztahovým a adiktologickým poradenstvím. Pomohl tak i mnoha významným osobnostem z lékařských i uměleckých kruhů.

Z dalších aktivit bych připomněla namátkou dlouholetou spolupráci s Miroslavem Plzákem na Lince důvěry, podíl na koncepci péče o uprchlíky ze zemí bývalé Jugoslávie, „suché námořní plavby“ pro abstinující a jejich blízké.

Jiří Heller byl svým pacientům vzorem bohatstvím svých zájmů i tím, že do čehokoliv se pustil, dělal to poctivě a s nasazením. Z jeho radostí můžeme jmenovat lyžování, námořní jachting, golf, byl nadšeným veteránistou, hodně věděl o letadlech a letectví, stejně jako o vojenské historii.

Jiří Heller s manželkou Pavlou vychovali tři děti, syn Jan je anesteziologem, dcera Jitka se věnuje péči o seniory.

Odchodem Jiřího Hellera ztrácí česká adiktologie a psychoterapie vynikajícího terapeuta a jeho kolegové a pacienti vzácného, moudrého, laskavého, pracovitého a obětavého člověka, který uměl žít život s radostí a přitom mu nechyběla pokora k životu a světu.

V srdci nás, kteří jsme měli to štěstí se s ním setkat a být, navždy zůstane. Je na nás, abychom pokračovali v tom, co vybudoval, s využitím toho, co jsme se od něj naučili.

jménem týmu pracovníků a kolegů Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN

Olga Pecinovská