MUDr. Olga Pecinovská, Klinika adiktologie VFN a I. LF UK Praha

Podle posledních výzkumů konzumuje v české republice alkohol rizikově 13% žen a 26% mužů (za rizikovou je považována každodenní konzumace 40g čistého alkoholu u mužů a 20g čistého alkoholu u žen), přičemž u mladých lidí se vyskytuje častěji konzumace nadměrných dávek, u starších konzumace nižších dávek, ale denně. Ženy pijí (zatím ještě) méně než muži, ale jejich podíl narůstá. Rizikové pití alkoholu se rozšiřuje i do okrajových věkových skupin – jak dívek, kde často bývá spojena s užíváním nelegálních drog, tak seniorek, kde se setkáváme s kombinací alkoholu a návykových léků (analgetika, hypnotika atd). Stále častěji se také setkáváme s ženami, které žijí samy, jsou ekonomicky soběstačné a alkohol jim nahrazuje chybějícího partnera, nebo ženami žijícími ve „zlaté kleci“, kterým alkohol nahrazuje neschopnost seberealizace i nepřítomnost pracovně vytíženého partnera.

Souvisí to se změnami postavení žen ve společnosti – ženy získaly nezávislost ekonomickou, společenskou i právní, s opouštěním domova a tradičních rolí však také přestávají být chráněny před vnějšími vlivy a ztrácejí oporu velké rodiny v řešení životních problémů.  Zároveň došlo k odstranění klasických bariér ve vztahu k alkoholu i nealkoholovým návykovým látkách a k nebývalému zvýšení dostupnosti alkoholu, psychofarmak i ilegálních drog. Ženy se tak dostávají do nových společenských rolí, úkolů a očekávání, zároveň jim však zůstávají tradiční role především v rodině. Potřeba zvládnout tyto role vede ženy osobnostně, geneticky či vývojově disponované k závislostnímu jednání, ke zneužívání prostředků odstraňujících vznikající psychické obtíže, či rozšiřujících aktuální možnosti. Rovněž stále přibývá žen, k jejichž životnímu stylu patří častá společenská konzumace alkoholu.

Ženské tělo je vůči vlivům alkoholu zranitelnější po stránce somatické i psychické. Rozvoj závislostibývárychlejší než u mužů, rovněž rozvojzdravotních komplikacíje u závislých žen rychlejší. Je málo známou, ale smutnou skutečností, že alkoholová jaterní cirhóza je druhou nejčastější příčinou smrti u žen ve věku 20-55 let. Stejně alarmující skutečností je, že v západním světě je  poškození plodu matčiným pitím alkoholu v těhotenství (tzv. fetální alkoholový syndrom – FAS) nejčastější příčinou vrozeného snížení intelektu u dětí. Je zajímavé, že zatímco se v posledních desetiletích s rozšiřováním společenských tolerancí výrazně zvýšila společenská tolerance ke konzumaci alkoholu ženami, odmítavý postoj k závislé ženě se změnil jen velmi málo.

Rozvoj závislosti vzniká u žen dvěma základními cestami – psychogenní a sociogenní, které se mohou navzájem kombinovat. 

Mnoho žen záhy rozpozná a začne využívat a posléze zneužívat účinek alkoholu na svůj psychický stav – relaxační pro nerozvinutou dovednost uvolnit se nebo odpočívat, stimulační pro snahu zvládat nepřiměřenou zátěž bez schopnosti spolupracovat s okolím, anxiolytický, antidepresívní a hypnotický k samoléčbě psychických obtíží vyplývajících z neřešených problémů, nejčastěji partnerských a rodinných, nebo z nezpracovaných traumat, anorektickýu žen nespokojených s tělesnou hmotností atd. Cílem konzumace je tedy změna psychického stavu, nikoliv opilost (zřetelná intoxikace) – ta se objevuje s rostoucí tolerancí a zvyšováním účinných dávek později, jako nechtěný důsledek ztráty kontroly a tedy příznak rozvíjející se závislosti.

 Sociogenní rozvoj závislosti se u žen vyskytuje nejčastěji v podobě konzumace alkoholu s partnerem, jíž často předchází snaha partnera před ním „zachránit“, jindy je dána snahou vyhovět partnerovým požadavkům (včetně sexuálních) či přizpůsobit se jeho životnímu stylu. Důležitou roli zde hraje i vliv užívání alkoholu v původní rodině – zde dochází k propojení vlivů dědičnosti a prostředí. Jinou variantou je pití alkoholu  v partě, která ženě (spíše dívce) poskytuje buď zázemí nahrazující dysfunkční či neexistující primární rodinu nebo oporu v nezralých pokusech o separaci a individuaci. V posledních desetiletích se setkáváme v terapii s velmi mladými ženami pijícími ve společnosti rychle značná množství alkoholu s cílem se opít, tento způsob konzumace alkoholu připomíná ve svém vývoji konzumaci nealkoholových drog a často se také s konzumací nealkoholových drog kombinuje.

Ve vývoji závislých žen často nacházíme zkušenost s alkoholismem rodičů (dle některých údajů až 50%) a některé další typické rodinné rysy (chaos, despotismus či násilí a nutnost převzetí dospělých rolí v dětství). Další rizikové faktory spojené s rozvojem závislosti jsou sklon k vyhledávání požitků, úzkostné či depresívní rysy, posttraumatická stresová porucha, poruchy příjmu potravy a potíže ve zvládání afektů.

Ženy pijí alkohol nejčastěji doma a skrytě, což vede k pozdním reakcím okolí a v důsledku toho k závažnějším komplikacím (zdravotním i sociálním), které teprve na závažnost či dokonce samu existenci problému okolí upozorní. Chybějící informace o zneužívání alkoholu způsobují neúčinnost léčby komplikací (deprese, nespavost, odvykací stavy imponující jako klimakterické, oběhové nebo úzkostné obtíže), často s rozvojem zkřížené závislosti na alkoholu a ordinovaných návykových lécích s prohloubením komplikací (sebevražedné pokusy, epileptické záchvaty, psychózy). S velmi závažnými, život ohrožujícími komplikacemi se setkáváme u pacientek s kombinací mentální anorexie nebo bulimie a závislosti na návykových látkách. Ze sociálních komplikací zmiňme rozpad rodiny, narušení psychosociálního vývoje dětí, stále častější domácí násilí a sexuální zneužívání, ale také zadlužení a problémy se zákonem (nejčastěji řízení auta v intoxikaci).

K výše uvedeným komplikacím přispívá i oddalování léčby způsobené obavou závislé ženy a často i její rodiny ze stigmatizace diagnózou závislosti a z dalších bariér (zajištění péče o děti, včetně zajištění prostředků pro rodinu, zejména u matek – samoživitelek, obava ze zneužití hospitalizace ve sporech ohledně péče o děti).

Pomoc člověku, který se propadá do závislosti, vyžaduje trpělivost a důslednost. Prvním krokem je informovat o svém pozorování (domnívám se, že máš problém, tento týden jsi už podruhé usnula při vaření večeře a ve špajzu byla vypitá láhev), a nabídnout pomoc (nechceš se s někým poradit?). Postižená obvykle poprvé (potřetí, podesáté) odmítne, ale může slíbit, že už se to nestane. Pokud se jedná o závislost, situace se bude opakovat a zhoršovat a je třeba přistoupit k postupu, kterému se říká „tvrdá láska“. To znamená: mám tě rád, byla jsi vždycky skvělá, ale alkohol tě mění a mne to trápí. Chci ti pomoci a pokud se budeš léčit, podpořím tě. Ale nemohu se dál dívat na to, jak se ničíš – pokud budeš pít dál, odejdu. A je třeba „hrozit“ jen takovými kroky, které jsme skutečně připraveni udělat. Postižená zpravidla je ochotna přistoupit  nejprve na léčbu ambulantní  (tzn. někam docházet), ale jen některá je schopna konzumaci alkoholu opustit. Pokud tedy naše milá závislá začne někam docházet, ale pije dál, je třeba stejným postupem trvat na účinnější – zpravidla ústavní – formě léčby.

Je třeba připomenout, že pokud už se u někoho rozvinula závislost, není schopen vrátit se dlouhodobě k bezproblémové konzumaci, pro závislého je jediným dlouhodobě bezpečným způsobem jak žít kvalitní život důsledná abstinence od alkoholu, drog a návykových léků.

Ženy přicházejí do léčby tedy později, s větším poškozením tělesného i duševního zdraví a více se za svou závislost stydí. V léčbě zpočátku spolupracují formálně, unikají do racionalizačních obran, potřebují kvalitní terapeutický vztah a kvalitní léčebný program s empatickou atmosférou. Pokud žena získá důvěru v terapeuta a léčebný systém, začne aktivně spolupracovat, opustí racionalizační obrany a změní své chování, změna chování pak má trvalejší charakter. Takové ženy více spolupracují v doléčovacím programu a mají stabilnější výsledky než muži. Doléčovací program je rozhodující pro udržení abstinence, rozvoj osobnosti a rekonstrukci narušených či vytvoření nových kvalitních vztahů.

Přirozenou ženskou potřebu rozvíjet vzájemné vztahy a vzájemně si pomáhat je výhodné využít k podpoře svépomocných programů i organizací (jako je například Pavučina), které ženám pomáhají ve vytváření vlastních programů osobního rozvoje a vedou ke gratifikaci a ulehčují tak rodinám a blízkým.

A na závěr mi dovolte použít slova prof. Jiřího Hellera o léčbě závislostí:

„Závěrem můžeme shrnout principy léčby závislostí takto: Základní ambulantní a ústavní léčba má svoji účinnost v přesvědčení závislého pacienta o tom, že je nemocný a že tedy nemůže vůlí ovládat porušené fyziologické procesy vyvolané intoxikací.  Je třeba nabídnout mu léčebný program, ve kterém prosperuje jak psychicky, tak somaticky při dodržení abstinence od návykové látky a přivést jej tak k vytvoření základů změněného životního stylu s abstinencí. V průběhu těchto změn si obvykle dobře zjistí své slabé, ale i silné stránky osobnosti, zvládne základy produktivní komunikace a může odstranit ty nejhrubější konflikty ve vztazích. Po základní léčbě je však rozhodující období pro úspěšnost či neúspěšnost – je nutné všechny změny dokončit, doplnit a hlavně začlenit do svého životního stylu a přesvědčit své sociální prostředí o trvalosti své změny. I pacientovo okolí, zejména rodina, se musí postupně přizpůsobit těmto změnám a i ona potřebuje k realizaci svých změn své motivace. Proto léčba a doléčování vedoucí ke změně pacienta a následně i změně jeho životního stylu vyžaduje dobu několika let a systematickou práci pacienta a terapeutických týmů.

U žen je celý tento proces zdlouhavější, náročnější pro pacientku, její okolí i terapeutický tým, dosažené výsledky však vložené úsilí mnohonásobně vyvažují a přinášejí gratifikaci všem zúčastněným, zejména pak pacientce.“